Surikaty jsou pro svou roztomilost určitě hlavně v hledáčku malých dětí. Chovají se tak, že na sebe prostě strhnou pozornost, ať chtějí či ne. Hlavně svým nenapodobitelným panáčkováním. Surikaty žijí ve skupině přibližně třiceti jedinců v podzemních soustavách nor.
–         Pokud zahlédnete tu panáčkující, tak je to surikata, která má právě strážní službu.
–         V tomto ohledu jsou k sobě surikaty spravedlivé.
–         O služby se poctivě dělí.
–         Hlídka má za úkol dávat pozor, jestli se neblíží nebezpečí.

Ostatní se zatím mohou zabývat sháněním potravy, úklidem nory nebo péčí o nové přírůstky. V okamžiku, kdy strážce zahlédne něco podezřelého, dá znamení ostatním a sám utíká také do bezpečí podzemní nory. Pokud se blíží orel, dokáže ho identifikovat až na vzdálenost několika set metrů.

Lov je třeba natrénovat

V komunitě vládne přísná hierarchie. Rodit mláďata může bez problémů jen vládnoucí samice. Ostatní jen na povolení. Vládnoucí samice rodí celkem často. Je březí jedenáct týdnů a pak přijde na svět dvě až pět mláďat. O pár týdnů později už může opět ohlásit příchod radostné události.
·        Samic, které dostanou tu výsadu, že mohou také porodit, je opravdu málo.
·        Asi jen pětina mláďat se nenarodila z vládnoucí samice.
Po měsíci kojení už jsou mláďata schopná vyrazit s dospělými na loveckou výpravu. Učí se lovit stonožky, hady, pavouky, ještěrky, drobné obratlovce, ale i jedovaté štíry.

–         Tyto prudce jedovaté pavoukovce se ale nejprve musejí naučit lovit tak, aby jim jejich jed nemohl ublížit.
–         Nejprve jim dospělí předhodí mrtvé kusy.
–         Pak ty, kteří mají odkousnutou jedovou žlázu.
–         Poté je pustí k zraněným štírům.
Po třech měsících takového tréningu jsou plně samostatní. Někdy si surikata jídelníček zpestří i kořínky a cibulkami rostlin. Surikata, která patří mezi šelmy, se dožívá přibližně deseti až třinácti let.