První betlém spatřil světlo světa podle některých domněnek v roce 1223, vystavěl jej údajně František z Asisi nedaleko města Greccio ve střední Itálii. Vědecká obec se však spíše obrací k Arnoliu de Cambiu, který v roce 1291 vyřezal dřevěné sošky ježíška, Josefa, Marie, tří králů a zvířátek na zakázku pro chrám Santa Maria Maggionare. V českých zemích se vůbec první betlém objevil až o tři sta let později.

Renesance a barok – snaha o návrat reformovaných obyvatel ke katolické církvi

V zemích českého království, jsou poprvé betlémy připomínány až v polovině 16. století. V roce 1560 byly poprvé vystaveny v Městě pražském vůbec první jesličky v celé střední Evropě. Vytvořili je členové jezuitského řádu Tovaryšstva Ježíšova. A že se tento počin uskutečnil právě v Praze, nebylo náhodné, musíme si totiž uvědomit, že doba rané renesance byla poměrně neklidná, plná protireformačních opatření ze strany katolické církve, která musela znovu posílit svůj vliv. Doba renesance přinášela změnu v pojímání víry v Boha a většina obyvatel českých zemí se přikláněla k protestantským větvím.

První pražský betlém měl tedy „ztracené ovečky“ opět přilákat do řad katolíků, ovšem nezůstal jediný. Budovali je řezbáři katolických řádů karmelitánek, dominikánů a františkánů, přičemž nejsilnějšího vlivu docílily dřevěné výrobky mezi prostým lidem v době vrcholného baroka.

Těžké období za vlády Marie Terezie a následníka trůnu Josefa II.

Císařovna Marie Terezie v roce 1751 vydala zákaz předvádění tzv. vánočních her a betlémů. Byl to dekret platný až do její smrti a následník trůnu Josef II. tento dekret obnovil. Současně s tím byla zrušena řada klášterů a významných poutních míst. Lidé však přísné zákazy obcházeli, ostatně, jako je tomu u všech nesmyslných rozhodnutí vládnoucích pohlavárů, což platí i dodnes.
V té době se produkce betlémů přesunula do domácích dílen , nechali si je na zakázku zhotovit především bohatí měšťané, skončila pouze oficiální církevní výroba a začalo období lidové tvorby.

Počátek lidové tvorby přichází v době rokoka a empíru

Ryze křesťanský podtext mírně ustoupil do pozadí světským drobnostem, kterými betlémy obdařili lidoví řezbáři, nebyli tu už pouze pastýři, koledníci a obdarovatelé, dřevěné pohyblivé figurky se rozrostly o různá řemesla. Na počátku 19. století již byly figurky podstatně menší, bylo jich poměrně hodně, a začaly se vyrábět nejen ze dřeva, ale i z papíru, z vosku, z těsta, z hlíny, ze slámy, a z textilie.