Zdraví. Dokud ho máme, bereme ho jako samozřejmost. Prostě nic nám nechybí, nic nás netrápí, jsme zdraví, je to normální. S údivem čteme články o postižených spoluobčanech, nenechávají nás chladnými reportáže o těžce nemocných dětech a říkáme si: Jak je to možné, že tak krásná holčička musí tak trpět? Proč má nemoc motýlích křídel? Proč nemá nožičky? Proč proboha nevidí?

Zdraví totiž není samozřejmostí, a pokud si myslíte, že ty nemocné, nebo nějak postižené děti si za nemoc mohou samy, nebo jim snad byla nadělena do vínku nějakou dědičnou mocí, tak věřte, že ne. Bývají to děti zdravých rodičů. Rodičů, kteří nyní bojují za každý hezký den jejich milovaného dítěte.

Často si připíjíme, ťukáme skleničkami a při tom říkáme: „Na zdraví“. Vnímá někdo z nás vůbec význam slov? Nebo je to pouze takové heslo spjaté s úkonem přiťuknutí a požití alkoholického nápoje. Už jen ten paradox. Přiťukáváme opravdu alkoholem. Ještě jsem neviděla nikoho, kdo by ťukal a pronášel přání na zdraví, třeba s bylinným čajem nebo podmáslím. Tam by ten slogan sedl vlastně lépe. Je přeci lepší si dát nějaký opravdu zdravý nápoj a připíjet na zdraví, než alkohol.

Ale. Jak už jsme řekli. Ani ty nebohé nemocné děti nemohou za svoji nemoc, tak věřte, že ani občasnou sklenkou si zdraví nepodlomíme. Je třeba o něj pečovat globálně. Musíme jíst tak trochu zdravěji, sem tam nějaká zelenina a ovoce, ryby, mléčné výrobky, méně soli, více pohybu. Chodit, běhat, prostě se hýbat. Omezit kouření a nezanedbávat problémy. Pokud se vyskytne nějaká zdravotní komplikace, neměli bychom ji hodit za hlavu, ale pokud v krátké době neodezní, měli bychom navštívit specializovaného lékaře. Také bychom pochopitelně neměli vynechávat naše preventivní prohlídky, ať už u praktického lékaře, nebo v odborných ambulancích, kde se léčíme. Vždyť zdraví máme opravdu jen jedno, tak se trochu snažme o něj pečovat.