Dnes už u nás nikdo nevodí nikoho za ručičku. Myslím v přeneseném smyslu slova. Platí to v mnoha různých oblastech, a ani otázka zaměstnání a výplaty není jiná. I tady je každý zaměstnanec sám svého štěstí strůjcem, a pokud snad pochybí, může si za to sám. A může spílat leda sám sobě.

A proč by mohl být někdo se svou volbou zaměstnání nespokojený? Samozřejmě je možných důvodů víc, ale my se tu teď zastavme jen u jednoho. U mzdy. I když jde zdánlivě jenom o peníze, skrývá se za těmito jak známo i sama existence lidí, a proto je nezbytné, aby si tu každý člověk vydělal dost, přinejmenším na to, aby byl schopen zajistit si elementární životní potřeby. Jenže tak se nejednou nestává. Dost často mají lidé pocit, že není jejich mzda taková, jakou by si představovali, a nejednou je tento pocit vlastně i plně oprávněný. Nejednou nedostávají zaměstnanci tolik peněz, aby s nimi dokázali v životě normálně obstát.

A jsou na vině vždy jenom skoupí zaměstnavatelé, kteří nechtějí dát víc? Někdy sice ano, ale vždy rozhodně ne. Nejednou pramení nespokojenost zaměstnanců z jejich přehnaných požadavků, ale občas za to může i jenom jejich neznalost. Stává se totiž třeba, že je zaměstnancům při nástupu do práce slíbena určitá hrubá mzda. A je jenom chybou samotných zaměstnanců, když se tito domnívají, že onu přislíbenou hrubou mzdu dostanou. Protože všichni aspoň trochu obeznámení lidé vědí, že se tak neděje. Že se ona hrubá mzda zdaňuje, že se z ní strhávají povinné odvody, a teprve poté je to, co zbyde, vyplaceno jako takzvaná mzda čistá.

To by měli zaměstnanci vědět, aby se vyhnuli nepříjemnostem s nižším příjmem, než jaký očekávali. A pokud snad nevědí, jak na vypočet čiste mzdy, mohou využít dejme tomu i jednoduchou kalkulačku na internetu, která jim pomůže hravě zjistit, kolik peněz ze své hrubé mzdy nakonec dostanou. A nikdo pak nebude zaskočen.