Estonsko není velké rozlohou, zato svými krásami ano. Je to stát přímořský a také je nejsevernější z pobaltských zemí. Proto se zde můžete setkat s jevem, kdy slunce skoro nezapadá.

Starší generace má tento stát spojen se sovětským svazem, kdy tato republika byla jeho součástí, a proto bude překvapen, že se zde mluva i psaný text více blíží finštině nežli ruštině. Však je také Finsko jejich soused.

Traduje se, a na několika serverech se tato informace potvrzuje, že je v této zemi nejčistší vzduch. Ostatně se tomu dá věřit, protože padesát až šedesát procent země je zde pokryto lesy.

Máte-li rádi hory a podobné věci, tak vězte, že to zde pro vás asi nebude, protože největší kopec (ano kopec) má zde má s bídou kolem tří set metrů. Jmenuje se Suur Munamägi a leží v jihovýchodní části státu. Konkrétně v pahorkatině Hannja, nedaleko hranic s Lotyšskem a Ruskem. Název této „velehory“ prý znamená v překladu něco jako „Vaječná hora“.

K Estonsku patří i více než tisíc pět set ostrovů a ostrůvků. Je zde nádherný přírodní park Lahemaa, který prostě vidět musíte. A važte si toho, za vlády bolševika byste jej neviděli, byl jen pro soukromníky.

Navštívit byste měli také hlavní město Tallin. Jeho Staré město společně s hradním vrchem Toompea jsou netknuté obranné hradby což dělá z Tallinu jedno z turisticky hodně zajímavých evropských měst.

Obě věci, tedy Staré město a park jsou zapsány v Unesco.

Řeč, kterou zde uslyšíte, je jedna z tak zvaných jazykolamů. A Estonci samotní se domluví pouze se svými sousedy Finy, ale i to poměrně obtížně.

Strava je zde pestrá a rozmanitá, ale nejslavnější jsou asi tyčinky Kohuke. Může mít tvarohovou náplň, ale může být jen tak s polevou. Prý chutnají výborně.

V krátkém článku nelze vyjmenovat vše, co v Estonsku za návštěvu stojí, ale přesto se tam zkuste podívat. Pozor, je tam dosti draho, takže se na to připravte.