Ono to některým mužům prostě nedá. Vidí hotovou pergoly, nebo terasu a řeknou si, že by to zvládli také. Vždyť co na tom je, přibít pár prken, nebo je tam připevnit vruty. To přece zvládne každý nedouk. A tak objedná materiál, nebo si pro něj zajede a složí jej na patřičném místě. Až když začne běhat s metrem kolem, zpozorní členové domácnosti a pátrají po dělnících, či mistrech od dřeva. Nikde nikdo. A když se jim domácí pán svěří se svým záměrem, všichni prchnou. Rozumná manželka svému chlebodárci nic neříká, a i s dětmi odjede na dva týdny pryč. Muž tak může nerušeně pracovat a sprostě při tom nadávat.

Nuže, nyní začíná kontrola navozeného materiálu a čtení příruček na internetu. Takových jako například, „Jak sobě přibíti hřebík do trámu“, nebo „Jak se správně drží kladivo“, a tak podobně. Mezitím se objednávají další věci, na které náš kutil jaksi nepomyslel, jako například některé druhy hřebíků, či distanční podložky pod terasová prkna. A ještě spoustu dalšího. No a když je to pěkně pohromadě a muž má alespoň ještě trochu rozumu, zavolá firmu nebo odborníky. Pokud ne nastává období jeho práce, která může skončit úspěchem, ale více jich končí spíše takovou menší katastrofou. Lékaři na pohotovosti by mohli vyprávět nebo psát kroniky.

Ovšem ten pocit, když se terasa, nebo cokoli jiného podaří, ten se nedá nijak popsat. Pokud to všechno drží pohromadě a je to i vzhledově hezké, zaslouží si muž bohatou odměnu. I když mu většinou stačí jen uznání od jeho manželky a potažmo jeho ratolestí.

Nu, všechno se musí umět a kdo umí, ten umí. Je sice pravdou, že odbornou práci by měli dělat odborníci, ale pokud je dílo zdárně dokončeno, tak se to nějak pomine. Každý muž se pak dme pýchou a klidně by postavil třeba druhý dům i s balkónem. Prostě, je hezké něco umět a mít odvahu se do toho pustit. Ne každý na to má.